my jsme ti lidé, před kterými nás rodiče varovali
BDSM.CZ

Archiv článků

Nenapravitelná
Stojí tam v chodbě jako socha. Cítím malér, neudělám ale víc, než že se sladce usměju a protáhnu se kolem něj. Někdy zapomínám, jak je nemožné utíkat mu. Natáhne ruku a chytne mě kolem pasu. „Víš, od čeho jsou mobily?“ Nemusí křičet, abych se skrčila.
Jak jsem poznal svoji závislost
Jestli tady dneska neumrznu, tak už nikdy, říkal jsem si snad už po padesáté. „Hej, nad čím dumáš?“ zašeptal kluk po mé pravici, kterého mi určili do dvojice. „Že nám tady vítr rozšlehá prdele,“ odpověděl jsem vizionářsky. „Když ne vítr, tak mazáci určitě,“ připomněl mi bažant skepticky.
Holka pro šibenici
Cesta do Wolfsteinu se stáčí kolem mnoha hospod, ale krčma U hrotu jehly je čímsi výjimečná. Ten, kdo překročí její práh, je ohmatán, zvážen a změřen mnoha páry očí. Biřic, drůbež k oškubání, kolega? Hovory se vedou tiše a s mnohými zámlkami, protože ani našinci není co věřit, a nad krajem pohárů svítí pohledy, rychlé a kosé jako rána nožem. A nože? Nože za okraji jezdeckých bot, u pasu i v rukávu žíznivě čekají.
Tvrdý výslech na Gestapu
Seděla v mé kanceláři a bylo vidět, že se bojí, i když se snažila působit statečně. Velmi mladé slovanské děvče. Sotva osmnáctileté, s hezkým obličejem. Podíval jsem se na ní. Sklopila pohled k zemi. Věděla, co jí čeká a že to nebude nic příjemného. Zato pro mě tento výslech bude více než příjemný.
Jak jsem udělal první malér
Od té chvíle, co mě jednotka SAS vyslýchala a mučila, to všechno začalo jít z kopce. Sean byl bůhví kde a já se musel důsledně stranit všech jeho i mých kámošů, abych k nim nepřivedl ty britský slídící psy. Už nikdy jsem nechtěl dopustit, aby mne zlomili, a tak jsem skončil ve výcvikovém táboře.
Víkendové rozptýlení
Nemohl jsem se dočkat. Konečně mám svoji vlastní otrokyni! Skoro dva roky jsem všemožně usiloval o to, aby se mi mé přání vyplnilo a ono to nakonec šlo všechno naprosto hladce a jakoby samo.