Jarmila se dala do vyprávění rodinné historie. Její matka se na statek dostala jako děvečka pro všechno. Jenomže krátce potom si panímáma srazila vaz na těch příkrých schodech na půdu. A necelý rok potom byla svatba, na kterou se nevěsta navíc dostavila s pořádným bubnem.
Články autora Michal Altair Valášek
Ráno jsem se vzbudila příšerně rozlámaná a příšerně nadržená. S tou druhou věcí jsem se pokusila něco udělat – tiše, pod peřinou, jak se na slušně vychované děvče sluší a patří. Jenomže než jsem se stihla dopracovat k výsledku, začala se Kamila nahoře převalovat a musela jsem toho nechat.
Ráno byl svět čerstvě umytý a zářivý, jak už to po dešti bývá. Kamila měla dorazit vlakem v šest večer a kromě toho, že ji musím vyzvednout na nádraží, jsem žádné povinnosti neměla. Od Jarmily jsem dostala snídani, ona si na ně potrpěla, a pak to bylo na mně.
Poslední opravdové prázdniny. Poslední léto před nástupem na vysokou školu se pro mladou dívku stane příležitostí k objevování. Nalezený deník ji přivede k poznání sebe samé, svých vlastních skrytých tužeb, historie vlastní rodiny i k odhalení tajemství starého sto let.
Je hezké mít nějakou příručku, podle které se můžete v životě řídit. Příkladmo v případě hotelové pokojské to může být zaměstnanecký manuál. Kniha dává jistotu a jasná řešení problémů. Jenomže i pokojská může potkat hotelové hosty, s nimiž zažije situace, se kterými manuál nepočítá.
Další povídka z archivu. Pokud mi paměť slouží, je to snad jediná BDSM povídka, kterou jsem napsal v angličtině. Napsal jsem ji před patnácti lety pro účely literární soutěže SSS SSC a inspirovala mne k ní jedna věta, kterou jsem použil jako poslední. Povídka skončila na třetím místě.
Můj obojek má na sobě napsáno NOKIA. Sice ho nenosím kolem krku, ale zato má zcela reálnou schopnost dostihnout mne kdykoliv a kdekoliv. I na koňském hřbetě uprostřed plání. Zase jsem si ho zapomněl vypnout. Naštěstí, jako všichni členové domácnosti, i koně přivykli zvukům, které vydávají moji rozliční křemíkoví pomocníčci. Takže nějaké zvonění mobilu je nemůže vylekat.
Ještě se mi nikdy nestalo, aby dvě ženy konferovaly, jestli se tedy smím nebo nesmím udělat a za jakých podmínek. Bylo to zcela nesmyslné, ale zároveň v téhle situaci vlastně docela přirozené. A docela vzrušující. Docela hodně vzrušující… Zážitky posledních dnů byly obecně takové. Nesmyslné, zejména pro někoho zvenčí, kdo nesdílí naše fetiše, záliby a úchylky. Ale vlastně docela přirozená a zcela určitě hodně vzrušující.
Ačkoliv sláma byla docela pohodlná, jsem zvyklý spíše na matraci a navíc jsem se vzbudil pokaždé, když jsem se převalil, protože jsem při každém pohybu cítil trestný kolík v zadku. Postroj také na pohodlnosti moc nepřidal. Ale po předchozím dni jsem byl utahaný, inu jako kůň, a spánek přišel i tak.
Po obědě jsem se zase musel svléknout skoro donaha a Monika mne odvedla do dosud neprobádané části statku za stájemi. Bylo vidět, že do ní se renovační snahy nedostaly s takovou vehemencí. Byla tam místnost, která nejspíš v minulosti bývala sedlovnou. Byly v ní dvě řady věšáků na stěnách, několik držáků na sedla (na jednom z nich dokonce stále leželo sedlo, ale nevypadalo v úplně dobrém stavu) a stůl, jehož stabilita nevzbuzovala valné důvěry. Na zemi a stole ležela vrstva roztodivného harampádí.